Rádlo

(Rádlo)

Nejstarší dochované záznamy o jizerskohorské výrobě skleněných knoflíků pochází již z první poloviny 18. století. Tehdy se rodák z Rádla, Heindrich Heydrich, začal zabývat litím cínu, ze kterého vyráběl obdobu knoflíků. Knoflíky ze skla se pak vytváří od šedesátých let 18. století. Ty ještě neměly podobu dnešních knoflíků. Jednalo se o mačkané nebo broušené skleněné kameny usazené do kovového lůžka. Jedním z jejich výrobců byl vážený pán Josef Jackel z Lučan nad Nisou.

Lučany nad Nisou

(Lučany nad Nisou)

Po roce 1815 rozšířili místní pasíři rozšířili nabídku o celokovové nebo se sklem kombinované knoflíky. V této době v Jablonci nad Nisou působilo, přibližně, devatenáct pasířských mistrů. Ti zpracovávali mosaz, tombak a i kovová lůžka nezbytná pro uchycení skleněných knoflíků. 

Zajímavost: V roce 1827 jablonecký pasíř a obchodník Josef Kiesewetter prezentoval na Průmyslové výstavě v Praze výrobu kovových spínadel a lůžek pro skleněný knoflík.

Zlomová doba pro skleněné knoflíky nastala mezi lety 1829 - 1832, kdy pro své uchycení přestaly potřebovat kovovou podložku. Bohužel se nám nepodařilo dohledat prameny, které by s jistotou potvrzovaly jméno vynálezce, my se však na základě zkoumání domníváme, že by se mělo jednat o mačkáře Adresa Paukerta z Nové Vsi nad Nisou. Paukert dle těchto záznamů vyřešil otázku přichycení knoflíku na šaty tím, že zatavil kovové ouško do skleněného těla knoflíku. Nelze říci, že by se zpočátku jednalo o příliš kvalitní výrobky, ale díky stoupající úrovní řemesla, postupným nabíráním zkušeností a vysoké poptávce se kvalita skleněných knoflíků s kovovým očkem nezadržitelně zvyšovala, čemuž odpovídala obliba skleněných knoflíků u nás i ve světě. 

Samotná technologie spočívala v lisování skleněných knoflíků ze skleněných tyčí pomocí kovových kleští, přičemž tento tradiční způsob výroby je s menšími obměnami zachován dodnes. Výroba skleněných knoflíků touto technologií již na konci 20. let 19. století patřila na území Jizerských hor k nejrozšířenějšímu řemeslu. Na jizerskohorsku proto vyrůstaly desítky mačkáren, s typickými dýmníky a v roce 1827 toto řemeslo zaměstnávalo na 10% všech obyvatel hor. Na počátku druhé poloviny 19. století již bylo mačkáren na 160. 

Smržovka

(Smržovka)

Centrem výroby skleněných knoflíků se staly obce Smržovka, Lučany nad Nisou a Josefův Důl. Prodej se  pak soustředil hlavně do Jablonce nad Nisou, který v té době představoval významnou obchodní křižovatku. Jizerskohorské skleněné knoflíky byly vystavovány a oceňovány na průmyslových výstavách v Praze, ve Vídni i v Londýně. 

Na počátku nebyla nabídka skleněných knoflíků příliš široká. Zahrnovala pouze pět druhů a všechny byly výhradně z černého skla. Nicméně to ničemu nevadilo, jelikož v 60. letech 19. století zachvátila svět móda černých knoflíků, jejíž příčinu lze hledat v neustále se zvyšující kvalitě výroby mačkaných skleněných knoflíků a  schopnostech českých obchodníků dostat skleněné knoflíky na světové trhy.

Staré knoflíky

(Weisskopfova sbírka, 1860-1870)

Roku 1868 se poprvé objevilo skleněné ouško, které se uplatnilo při výrobě levných halenkových a karátových knoflíků. Postupně se vedle černého skla začaly používat i transparentní skloviny, křišťál a topaz. Díky knoflíkové horečce se vznikaly nové sklárny, brusírny a hutě, např. Gebruder Feix. 

Trh se skleněnými knoflíky nezažíval pouze vzestupy. První světová finanční krize z roku 1873 dolehla na jizerskohorský průmysl v letech 1875 - 1877 a obchod se skleněnými knoflíky se kvůli ní v podstatě zastavil. Knoflíky byly erbovním jabloneckým zbožím a nejdůležitější exportní položkou, tudíž i nejvíce postiženým odvětvím. Toto období nicméně přineslo rozkvět knoflíkové výroby, jelikož výrobci museli inovovat stávající produkty a postupy, z čehož pramenily nové dekory, formy, tvary i velikosti skleněných knoflíků. 

Rok 1878 se dá bez nadsázky označit za knoflíkovou revoluci, kterou nastartovaly příznivé módní trendy zaměřující se na detaily a zdobení oděvů. Pomohl tomu i důraz zákazníků na kvalitně řemeslně zpracované zboží, kterým se mohli pyšnit též výrobci skleněných knoflíků z Jizerských hor.

Další knoflíková krize proběhla na přelomu 19. - 20. století, kdy se mimo jiné, zpřísnila dovozní cla ve Francii, USA a v dalších státech, se kterými se do té doby čile obchodovalo a kam převážně směřovaly české skleněné knoflíky. Jak to bývá u všech úspěšných produktů, i u skleněných knoflíků se postupně na trhu začala objevovat nekalá konkurence v podobě výrobců nekvalitních knoflíků. Jednalo se převážně o nereprezentativní neobroušené skleněné knoflíky za nízkou cenu. Vývoz těchto nekvalitních napodobenin bohužel zapříčinil zhoršení pověsti jabloneckého skleněného knoflíku. V tomto období se zároveň začíná vedle tuzemské konkurence na trhu objevovat i konkurence zahraniční, kdy především čínské a indické sklárny exportovaly své výrobky do celého světa. 

Meziválečná doba znamenala pro trh s knoflíky určitou stabilizaci. Výrobci se mohli soustředit na zdokonalování výroby i samotného skleněného knoflíku. Začali proto nabízet luxusnější a dražší varianty knoflíků pro svou váženou klientelu. Mezi nejuznávanější a nejúspěšnější výrobce a vývozce této doby patřili Gebruder Mohla, Wilhelm Klaar, Gustav Straus and Co. a mnoho dalších. Celá třetina jejich produkce mířila na trhy v USA. Jednalo se převážně o velké zlacené knoflíky, večerní červené, zrcadlové a květinové knoflíky.

Zajímavost: V této době se na trhu nově objevují knoflíky z jiných materiálů, zejména dřevěné a plastové.

(Wilhelm Klaar, 1898)

V roce 1948 vznikl národní podnik Skleněná bižuterie. Ten  pohltil přibližně 143 firem, včetně všech výrobců knoflíků ze Smržovky, Nové Vsi, Rádla, Jablonce nad Nisou a Hraničné. Výroba knoflíků se i přesto stále soustřeďovala ve Smržovce a v Hraničné.

Téměř nulový zájem o tento lehký průmysl ze strany státu, skoro žádné investice do inovace technologií, vývoje nových materiálů a rozvoje skleněných knoflíků způsobily postupnou ztrátu pozice jabloneckých výrobků na světových trzích. Zároveň došlo k tomu, že obliba plastových knoflíků začala převyšovat ty skleněné.

(PZO Jablonex)

Národní podnik Skleněná bižuterie ztratila roku 1978 svou samostatnost a stala se součástí národního podniku Železnobrodské sklo, jako centrálně řízený podnik koncernu Jablonecká bižuterie. V této době byl jediným odběratelem skleněných knoflíků Sovětský Svaz, jemuž stačila jedna velikost a několik barev. Kvůli nevyužívání nastřádaného potenciálu a ukončení rozvoje různých dekorů a tvarů, jablonecký knoflík nadále upadal. Situace se bohužel nezlepšila ani po pádu železné opony.

Po sametové revoluci vznikla firma ELEGANT Smržovka, do které se soustředilo tradované know-how výroby skleněných knoflíků. Její hlavní snahou bylo obnovit zašlou slávu skleněných knoflíků a pokračovat tak v úspěšné jizerskohorské tradici. ELEGANT následně převzala naše společnost AG PLUS založená v 90. letech Jiřím Odvárkou a Petrem Votýpkou. Tím jsme výrobu skleněných knoflíků zařadili do portfolia našich činností. v AG PLUS se dlouhodobě snažíme dbát na zachování a podporu lokální kultury a hodnot, a proto jsme se rozhodli pokračovat v rozvoje tradičního způsobu výroby skleněných knoflíků a navrátit jej opět na výsluní světových módních výstav a trhů, kam nepochybně patří.

 

(Ag plus s r.o.)

Zdroj: Jablonecký knoflík - Petr Nový (2007)